Život je moc krátký na to, aby člověk čekal na irských semaforech

13. září 2016 v 18:53 | Terka |  Zážitky, postřehy, veselé historky
Představte si svět, kde neplatí žádné dopravní předpisy. Svět, kde se úzkými uličkami šílenou rychlostí proplétají žluté doubledeckery a troubí miliony taxíků. Svět, kde mezi auty kličkují zběsilí cyklisté a lidé se vrhají do vozovky, kde je napadne… Svět, kde vládne totální anarchie a platí zákony džungle. Vítejte v Dublinu.

Pravda, přechody pro chodce tu sice jsou, avšak všichni místní pěší je zpravidla povznešeně ignorují. A není divu. Beztak na nich zelená skáče jen velmi sporadicky (běžně až několik dlouhých minut poté, co se jí pokusíte tlačítkem "přivábit") a trvá jen (nelžu slovem) něco kolem 3-5 vteřin - během nichž by se i Usain Bolt musel notně zadýchat, pokud by se byl pošetile pokoušel danou vzdálenost v limitu překonat. Garda (výraz pro místní policii) tento nešvar chodců blahosklonně toleruje.

Většina vozovek je navíc nyní dokonale rozkopaná. Prý nějaká hromadná rekonstrukce. Takže dokonalý chaos nevládne zdaleka pouze na silnicích. Jediné útočiště skýtají zapadlejší boční uličky, kde se však člověk musí mít na pozoru před podivnými existencemi (vrhajícími šelmí pohledy po našich batozích). Avšak na to jsme zvyklí z Prahy a bez boje se jim vzdát nehodláme.

Dalším zajímavým faktem (který nám, tuším, bude ještě lehce znepříjemňovat život) je, že zde prakticky neexistují žádné jízdní řády. Člověk je nenajde na internetu a dokonce se ani přímo na dané autobusové zastávce nedozví, v kolik hodin má příjezd spoje očekávat. Z cedulky se dá vyčíst akorát číslo a cílová stanice dané linky. Nikoliv už však, přes jaké zastávky jede, nebo v kolik hodin má dorazit do cíle. Zkrátka vůbec nic. Pod cedulkou je akorát drobným písmem napsáno, že pokud chce pasažér naplánovat svou cestu podrobněji (hahaha), může si za 30 centů nechat zaslat SMS zprávu od dopravního podniku, který mu milostivě odtajní, kdy se má těšit na radostnou událost v podobě příjezdu linky. Ehm, ne děkujeme. To už si raději pořídíme ta kola.

K výčtu všech těchto lapálií snad netřeba ani zdůrazňovat, že všechny zastávky jsou striktně na znamení (tj. nestačí na nich jen obyčejně stát - leč člověk se musí přímo vrhnout do vozovky pod kola projíždějícího prostředku s nataženou levicí), dvě "stejné", protilehlé zastávky (jen každá v opačném směru) mívají zcela odlišné názvy a čísla… Že všechny dopravní prostředky zde jezdí vlevo a kabonící se řidiči v nich vyžadují přesnou částku v hotovosti (na 10 euro vám tu nikdo nevrátí).

K našemu prvnímu střetu s dublinskou dopravou došlo vlastně už ve středu večer, když jsme kolem 21. hodiny večerní stanuli na dublinském letišti. Obtěžkáni vší bagáží jsme se vybatolili ven z příletové haly a (po krátké rozmluvě s rozjařeným dopravcem)shledali, že po celém Dublinu před hodinou místního času právě počala hromadná stávka autobusáků, která má trvat až do pátečního rána. Jinými slovy: k hostelu nás dnes večer (ani několik následujících večerů) rozhodně nikdo nepřiblíží.

Situace chvilku vypadala opravdu beznadějně - všude kolem černočerná noc, těžké kufry a před námi zhruba 15 kilometrová štreka do centra. Avšak nakonec nás zachránil autobus od jakéhosi soukromého dopravce, který po nástupištích sbíral zatoulaná turisty a notně rýžoval na jejich beznaději. Konkrétně 8 euro za osobu… Co naplat. Nezbylo nám než na nabídku přistoupit a zatímco naše žiďácká srdce krvácela (od trýzně jsme si ulevovali hryzáním kožených sedadel), kolébali jsme se okolní tmou směrem civilizace. Najít cestu k hostelu pak šlo už celkem hladce. Ptali jsme se na cestu už asi jen 5x (z toho jednou příslušníka gardy a dvou Češek pokuřujících u nedalekého restauračního zařízení) a ještě do půlnoci jsme stihli zaplout do peřin a s noži pod polštářem a sluchem zaostřeným na každý oddech našich spolunocležníků se uložili k neklidnému spánku. A s kým, že to vlastně sdílíme náš pokoj? To vám ráda sdělím v další reportáži ze "Zeleného pekla".

Zatím dobrou noc a modlete se za nás!

Vaši T + T

P.S.: Abyste měli lepší představu, jak asi vypadá taková jízda dublinským doubledeckerem (kterou jsme dnes ráčili poprvé absolvovat), podívejte se na následující video. Záběry jsou více než-li autentické.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama