Waterproof, hearse & seagull

14. září 2016 v 1:24 | Terka |  Osvojujeme si nová slůvka - aneb Ottův slovníček naučný
Vážení,
v této rubrice bych se s vámi čas od času ráda podělila o nová anglická slůvka, která jsme si již stihli během našeho zahraničního pobytu osvojit. Jelikož se však nacházíme v Dublinu (kde nic není takové, jak by se mohlo na první pohled zdát), raději vám ke každému z nich rovnou poskytnu i patřičný výklad. To abyste věděli, co si pod daným pojmem vůbec představit. Strohý česko-anglický překlad totiž leckdy není ani zdaleka postačující…


Waterproof (nepromokavý)
→ když je něco "waterproof" v doslovném překladu to znamená cosi jako "materiál, který chceš mít ve svém šatníku"… Jak jsme brzy seznali, počasí je zde v podzimních měsících opravdu proměnlivé. Průtrže mračen přicházejí plíživě a neočekávaně - nejčastěji, když je člověk nejméně potřebuje (např., když kvůli zmatenému číslování zastávek zapomene vystoupit z doubledeckeru a je bez milosti vyhozen na konečné kdesi uprostřed polí - viz článek "Život je moc krátký na to, aby člověk čekal na irských semaforech").
Nějaký chytrák by snad možná mohl zkusit namítnout, že blížící se "zálivka" by se snad měla dát předvídat podle podmračeného nebe…. Tato pomůcka se zde v praxi však nedá úplně aplikovat, neboť zataženo a typicky "bouřkově" je takřka nepřetržitě.
Možná si také říkáte, že v takovémhle kraji (zmítaném samým "extrémním" počasím) není zajisté možné existovat bez gumáků, pláštěnky či aspoň kvalitního deštníku... Takovéto tvrzení je však chybou lávky. Rodilí Dubliňané jsou totiž na takové malichernosti, jako je roztahování paraplat při každém náznaku mrholení, příliš povznesení. Zatímco se tedy houfy turistů prokřehle choulí do kapucí a mohou si v tlačenicích oči vypíchat ostrými hranami deštníků (které jim zároveň z područí rve prudký mořský vítr), místní z toho mají akorát tak švandu. Loudavě korzují po ulicích v nažehlených pracovních oblecích a ledabyle stírají kapky dopadající na elegantní kožené aktovky. A když už lije tak, že voda teče čůrkem z rezavých vousů, obléknou teplákovky a jdou si k řece zaběhat.



Hearse (pohřební vůz)
→ v praxi se však dá tento termín použít i jako označení vyhlídkové jízdy. Tážete se proč? Hned vysvětlím: V Dublinu bývá roztomilým zvykem, že nebožtíky na jejich poslední pouti rozváží výhradně vozy značky Mercedes. Nejedná se však o žádné klasické, důstojně vyhlížející dodávky s decentními kvítky na zadních dveřích. Ve zdejších končinách totiž platí, že když poslední jízda, tak ve velkém stylu. Celá zadní část podlouhlého vozu (mně osobně vzhledem trochu připomínajícího urostlé mládě kosatky dravé) je tedy prosklená a vyvýšená. Co do tvaru a užití se pak takovéto smuteční vozidlo trochu podobá autobusům zprostředkovávajícím vyhlídkové jízdy pro turisty. Jediný rozdíl je v tom, že zde na zadní plošině místo vypasených německých důchodců vznešeně trůní nazdobená rakev - nejlépe i rovnou opatřená jmenovkou.
Když pak takovýto vůz stojí v jedné z četných zácp, každý z kolemjdoucích si může dle libosti prohlédnout a zhodnotit, jak se rodina nebožtíka vyšvihla ohledně výběru květinové výzdoby, kvality laku, štukování… Pro našince možná trochu morbidní představa, v Dublinu však nic neobvyklého.




Seagull (racek)
→ jakási místní obdoba pražských holubů. Akorát mnohem hladovější, agresivnější a - pokud to vůbec jde - ještě sebevědomější. Když jsme se usadili první den v parku na oběd a začali si pochutnávat na řízcích od paní Vackové (které tímto ještě jednou dodatečně děkujeme za veškerý catering), úplně nás obklíčili. Výhružně klapali zobáky, a coby smečka hladových vlků, se jali s děsivou synchronizovaností stahovat kruh. Naše těla ztuhla hrůzou, dech se zastavil a srdce pod waterproof šusťákovou vyplašeně tloukla. Z celé situace jsme vyvázli se zdravou kůží jen díky spásné myšlence odtrhnout od úst největší kus chleba a hodit jej daleko za ocasní pera gangu našich utiskovatelů. Vyhladovělé bestie se na něj ihned krvežíznivě vrhly a my stačili jen tak tak uniknout.
Na racky zde člověk narazí prakticky po celém městě. Jejich nejoblíbenějšími rajóny jsou však jednoznačně parky s umělými jezírky (asi jako St Stephen's Green, který se nachází blízko našeho hostelu). A dále pak samozřejmě pláže a mokřady poblíž dublinského přístavu (kde je v době odlivu velké množství naplavených řas skýtajících hojnost korýšů a dalších mňamin) či oblíbená zastavárna v podobě hlavy a ramen plastické podobizny Jamese Joyce. Těžko říci, proč takové sympatie pocítili zrovna k známému literátovi … Vezmeme-li například v potaz, že na opodál stojící pomník významného irského státníka Daniela O'Connella pouze kálejí, tak by tato problematika možná vážně stála za hlubší vědecké prozkoumání. Snad třeba příště…


Tak to je prozatím vše. Doufám, že se mi podařilo vám aspoň trochu rozšířit obzory, a budu se těšit na příště.

S pozdravem

Vaše Terka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama